Čestmír Suška (nar. 1952) patří k nejznámějším současným českým sochařům. Jeho dílo je na první pohled snadno rozpoznatelné, autor má jedinečný rukopis, pracuje se dřevem, kamenem nebo sklem. V posledních dvou desetiletích vytváří objekty z ocele, a to transformací z industriálního odpadu, jako jsou zejména rozmanité staré cisterny nebo nádrže, jimž pomocí perforace dává překvapivou estetickou formu. Jako by je zbavoval tíže. Do spousty z nich lze vstoupit a nechat tak na sebe působit jejich interiér a prožít si hranici mezi vnitřním a vnějším světem. Jeho objekty jsou součástí veřejného prostoru, lze se s nimi setkat v parku Ladronka, před halou O2 Universe v Praze nebo v ostravském areálu obchodního centra Karolina.

Čestmír Suška v letech 1974 až 1980 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1987 se stal zakládajícím členem vlivném skupiny Tvrdohlaví. První samostatnou výstavu měl v roce 1980, od té doby jich přibyly desítky. Není bez zajímavosti, že v roce 2014 se představil společně s Lukášem Raisem na přehlídce v Botanické zahradě v Praze a nyní se opět setkávají v rámci naší Odkolekce.

Důležité jsou aktivity Čestmíra Sušky spojené s Řeporyjemi, kde žije. V roce 2000 zde založil občanské sdružení Bubec a v bývalé skladové hale vybudoval stejnojmenné studio, které se stalo vyhledávaným místem setkávání umělců. V Bubci se konají akce zvané Art Safari, výstavy, představení, performance. Zároveň v něm Čestmír Suška vyrábí svoje objekty, přičemž uplatňuje klasický princip sochařské hutě, jak jej známe už od renesance, ale i z dob dřívějších.

„Je to jednoduché, vyzkoušené, efektivní. Já huť vedu, spolupracuji s tovaryši, což jsou umělci natolik zruční a zkušení, že sami dokážou vést nějaký projekt, který jim můžu předat. Vedle tovaryšů v huti pracuje plejáda nejrůznějších pomocníků, kteří přichází nebo odchází podle toho, co se naučí a jaké jsou jejich další ambice. Je to osvědčená forma vzdělávání, která má pořád svou platnost. Postupně jsem se dostal do pozice, že domlouvám zakázky, vytvářím návrhy, objekt vymýšlím a následně dělám dohled nad jeho realizací. Sochy vznikají opravdu ve spolupráci několika lidí, už je nedělám výhradně sám, tedy od začátku do konce, jako tomu bylo kdysi.“

Autor textu: Petr Volf, kurátor