Tomáš Hlavina (1966) se pohybuje na umělecké scéně už od devadesátých let 20. století. Vytváří objekty, které jsou složeny z více prvků, ať už z nalezených věcí, nebo koupených.

„Je mistrem spojování banálních, často velmi utilitárních předmětů do nových souvislostí, v nichž předměty reality ztrácejí svůj původní význam a jsou transponovány do nových celků, které se stávají citlivou poetickou metaforou,“ říká o něm Ivona Raimanová.

Je konceptualistou mezi sochaři: vytvořil si vlastní výtvarný jazyk, v němž lze vystopovat odkazy na minimalismus, ale jsou v něm obsaženy též konstruktivistické tendence. Pomocí důmyslně utvářených objektů zkoumá prostředí, do něhož autorsky vstupuje, ať už jde o galerii, nebo veřejný prostor. Odhaluje skryté významy a nechává na divákovi, jestli se spolu s ním dostane pod povrch prezentovaných věcí a kontextů. Díla mají v sobě uloženou specifickou krásu a svébytný charakter, v němž nechybí vtip, hravost a určitá vlídnost.

 
Tomáš Hlavina v letech 1986 až 1992 studoval na Akademii výtvarných umění. Nejprve restaurátorství, potom, od roku 1990, navštěvoval ateliér intermediální tvorby, v jehož čele stál tehdejší rektor profesor Milan Knížák. První samostatnou výstavu (Model pro systém otázek o islámských kobercích) měl v roce 1993 v Galerii MXM, která na začátku devadesátých let představovala novou vlnu českých umělců. V roce 1997 získal prestižní grant americké nadace Pollock-Krasner v New Yorku. Celkem třikrát – v letech 1999, 2000 a 2001 – byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2017 se na Akademii výtvarných umění vrátil jako vedoucí pedagog ateliéru Sochařství II. Jeho tvorba je zastoupena například ve sbírce Moderního a současného umění Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Wannieck Gallery, Museum Moderner Kunst ve Vídni a Ludwig Forum für Internationale Kunst v Cáchách (Německo).

Autor textu: Petr Volf, kurátor